• cesta za bílým slonem
• nechceme jet přes Paříž, GPS si ale myslí něco jiného
• bílý slon v paprscích západu slunce
• kempujeme na zahradě u statku, jehož obyvatelé chodí spát v 9 hodin
• mapka oblasti našeho zájmu

Vyjíždíme brzo, letos si chceme udělat zajížďku do Normandie za útesem, kterému říkáme bílý slon. Leží poblíž Etretat. Začínají naše drobné potíže s GPS, která nás táhne na Paříž a Rouen, i když takhle jsme si to nepředstavovali. Nakonec se jí podaří, že si nečekaně vychutnáváme pařížskou podvečerní špičku na vnitřním okruhu. V tomhle vedru se nám to moc nelíbí, ale co, alespoň jsme si mohli prohlédnout Eifelovku. Dokonce nás mrcha protáhne po části placené dálnice, přestože to má v nastavení zakázané. O to veselejší je naše rozmluva s obsluhou mýta, protože jsme netušili, že máme něco platit.

Po úmorné cestě dojíždíme do Etretat už po osmé hodině, z focení asi nebude nic, budeme to muset nechat na ráno. V Etretat je všude strašná spousta lidí, není kde zaparkovat, podaří se nám to až nahoře pod golfištěm, tak si myslíme, že se na pobřeží už za světla nedostaneme. Přesto to zkoušíme, běžíme na pobřeží, kde se připravuje jakýsi koncert (že by příčina takového návalu?) a dobíháme na poslední chvíli před západem slunce. Nakonec se to ale ukazuje jako nejlepší hodina, bílý útes je sice v protisvětle, ale vůbec to nevadí, západovky jsou docela povedené.

Už skoro potmě hledáme camp, nakonec nahoře v polích kempujeme v temném koutě obrovské zahrady u domu, jehož obyvatelé, jak se za chvíli ukáže, chodí spát už po deváté. Což vůbec nevadí tomu, abychom se dobře vyspali.