Den dvanáctý - 25.09.2013 St
- recepce i po ránu prázdná
- trocha bloudění s naší skvělou GPS mapou
- silnička, kde nám není jasné, jestli nejedeme přes zákaz vjezdu
- Col d' Aubisque a drzý kůň, učím se ho odlákat
- špatnou silničkou krásnou krajinou
- dneska naměříme nejvyšší teplotu cesty - 29 stupňů
- zákaz vjezdu u Lac d'Ayous nás nezastaví
Vyjíždíme směrem na
Cauterets k
Pont d'Espagne, ale zastaví nás zákaz vjezdu, silnička je zřejmě v opravě a otvírá se jen na pár hodin
o víkendu. Objet to nelze, volíme náhradní cíl
Lacs d'Ayous s výhledem na
Pic du Midi. Jedeme přes
Col d'Aubisque, stavíme a fotíme
výhledy na všechny strany. Nádherná silnička sem nám chvíli zůstala utajena, byl sem na první pohled jasný zákaz vjezdu a GPS nás vedla
úbočím protější hory do údolí, ovšem jen proto, aby nás v místní vesnici otočila zpět. Tak jsme dojeli zpět do sedla a dlouze studovali
francouzské nápisy, kde se to hemžilo slovy
interdit, až jsme k vlastnímu prospěchu usoudili, že je to komplikovaný popis střídavého
provozu náklaďáků za dne, přičemž v noci je silnička uzavřena. Vědomi si, že nejsme náklaďák ani že není noc, jsme na silničku s trochou
obav vjeli a nelitovali jsme. Vlastní silnička patří ke krásným dílům silničního stavitelství, úzká, zatáčkovitá, s tunelem, vytesaná
v úbočí hory, nás dovedla na
Col d'Aubisque, místo krásného výhledu a samozřejmě jako všechny průsmyky v Pyrenejích, památné místo
Tour de France.
Výhledy už cestou byly krásné, tady opět pobíháme a fotíme. Je tu stádo koní, část jich dělá, že jsou sochy, tak se dobře
fotí, část se snaží vyžebrat něco k snědku, což je vede k nakukování do auta, tlačení se na Hanku a když nic nedostanou, alespoň nám
drbáním ohne zrcátko u auta. Musel jsem ho jít odlákat, jinak by Hanku snad do toho auta zamáčkl.
Sjíždíme druhou stranou do údolí, bereme benzin (Laruns) a sháníme bagetu. Pak nahoru k cíli cesty, už je to jen 20 km serpentin.
4 km před cílem zákaz vjezdu, řeči o nebezpečnosti a úzkosti cesty. To nás pěkně štve, už dnes podruhé. Francouzka vedle se nás (!)
ptá, jestli tam může jet, tak se naštvem a zákaz projedem. Přesvědčila nás cedule o nebezpečnosti lavin pod ním, z čehož usoudíme, že
je to jen fórek a překlopená zimní značka. Po průjezdu 4 km na parkovišti zjišťujeme, že podobnou úvahu udělalo dalších 200 řidičů.
Navíc cesta nebyla ani tak úzká, ani extrémně nebezpečná, jeli jsme horší. Parkoviště je u jezera
Lac de Bious-Artigues. Jsou čtyři
odpoledne, jdeme jen kousek, hlavní výlet si necháme na zítra. Cestou zpět do údolí musíme ještě překonat jednu překážku, stádo ovcí
na silnici, které se snaží malí pasáčci udržet v pravé polovině vozovky, aby se dalo předjet. Bylo asi srovnatelně těžké nepřejet
nějakou ovci jako pobíhajícího malého pasáčka. Sháníme camp, nakonec zkoušíme místní v Laruns, nebudeme to mít odtud na výlet daleko.
Nakonec se ukázal jako skvělý (14E), strávíme tu ještě dvě další noci.

700_2934.jpg
Col d Aubisque.
Col d Aubisque a místní koně. Ten vpravo měl ten den asi službu pro turisty, protože se za celou dobu, co jsme tam pobývali, ani nepohnul.

700_2901.jpg
Col du Soulor.
Krásně nasvícený Col Soulor.

700_2911.jpg
Ovce na Col d Aubisque.
Skoro jak na skotské vysočině.

700_2919.jpg
Koně na Col d Aubisque.
Tohohle koníka bavilo stát nehnutě.

700_2946.jpg
Cesta k Lacs d Ayous.