• zkoumající dědci nám ruší kafe
• jezírka pod Svanfjellet
• příšerný tunel do Fjordgard
• v Baltsfjordu nejsou očekáváné výhledy s kameny
• končíme v campu Fjordbotn s přímým výhledem na půlnoční slunce
• mapka oblasti našeho zájmu
• mapka oblasti našeho zájmu

Od tří od rána nám slunce trochu svítilo do očí. Jedeme zpět a směrem na Dračí zuby. Cestou zastavujeme u zátoky na místě s pěkným výhledem, které máme vyhlédnuté od včerejška na kafe. Vyskytují se tu ale dva dědci, kteří přecházejí okolo a něco zkoumají. Není také jasné, jak se sem dostali, na pěšky je to daleko, musel je někdo přivézt. Tak si asi dáme kafe jinde ;-)

Cestou se zastavujeme za tunelem na planinách (oblast pod Svanfjellet) plných sněhu a jezírek s ledem. Vypadá to tu trochu jako na Islandu. Dračí zuby jen prolétneme, světlo dnes nic moc, tunelem k Mefjordvaer, před ním zastavujeme a věnujeme se asi hodinu focení zátoky ze skalních ploten.

Pak odbočujeme na Fjordgard v domnění, že odsud vyfotíme Husoy, ale pohled od vody je nezajímavý. Asi by se muselo vylézt na okolní kopce, ale vypadají nepřístupně, navíc tu není téměř kde zaparkovat. O to zajímavější byla cesta sem příšerným dlouhým, úzkým tunelem bez osvětlení. Připadáme si v něm, jako když projíždíme dolem.

Vlastní odbočku na Husoy vynecháváme a odbočujeme u Baltsfjordu (šotolina), kde by měl být camp a krásné ohlazené balvany. O campu není ale ani památky a balvany také nejsou. Dokonce ani k vodě se nedostaneme, je to tu celé ohražené pozemky kolem budov. Po nepříliš záživné zajížďce u Laukviku končíme v campu Fjordbotn (200 NOK). Nepříliš krásný camp, ale sprcha je v ceně, tak toho mohutně využíváme. Další výhodou campu je, že stojíme přímo na břehu zátoky a nad horami půjde krásně pozorovat půlnoční slunce. Využíváme příznivého počasí a bavíme se focením půlnočního a popůlnočního slunce přímo od stolečku s pivem.