• po ránu hledáme pitnou vodu
• Vindel Forsarnas naturreservat - peřeje mohutné síly
• zábava na hodiny u Mardseleforsen
• spíme u řeky
• mapka oblasti našeho zájmu

Vyspíme se v pohodě, po ránu hledáme pitnou vodu, pomáhá nám ochotný Švéd, házíme klíče od sprchy do domluvené shránky a kolem deváté vyjíždíme. Pak už jen jedeme. Zastavujeme se u jezera, Hanka objevuje místo k focení. Obědváme na krásném parkovišti na spaní s všudypřítomnými mravenci.

Pak začínáme hledat vodopády, které máme po cestě. Nejdříve ve Vindel hledáme a nemůžeme nic najít, pak se objevuje odbočka na Vindel Forsarnas naturreservat. Dojíždíme k parkovišti, není jasné kudy odtud k vodopádu. Po vylezení z auta je ale vše jasné, řev vody je tak výrazný, že nás k vodopádu - spíše mohutným peřejím dovede. Obíháme, nikde nikdo, máme ohromné peřeje jen pro sebe. Jsme překvapeni, jak se ohromné betonové bloky, na kterých jsou ukotveny cestičky a můstky kolem vody chvějí pod nápory ohromné masy vod. Po pobřežní cestě jdeme ještě kousek proti proudu až na řetězový most, na to abychom oběhli celé okolí už ale není čas, měli bychom hledat camp.

Po cestě dokonce k jednomu malému odbočujeme, ale takový trochu divný, tak pokračujeme po příšerné šotolině (to ještě nevíme, že na mezinárodní silnici E45 potkáme později ještě příšernější) k dalšímu vodopádu Mardseleforsen. Zajíždíme na parkoviště a přemýšlíme, že by se tu dalo i přespat. Řev vody nás ale zláká k povečerní prohlídce. Vodopádů - peřejí je tu několik, mezi nimi je několik ostrůvků, propojených lávkami a řetězovými mosty, tak tu nakonec zcela sami pobíháme a fotíme až do půlnoci. Už jsme dost vysoko na to, aby tu v noci dělali tmu, tak využíváme klid na focení peřejí s odrazem krásného modro růžového nebe na hřbetech vln. Pak hledáme místo na spaní, parkoviště je moc na ráně, ale kolem břehu vede nepoužívaná stará silnice, tak na ní nakonec najdeme plácek poblíž rybářského stanoviště. V půl jedné je ještě krásné světlo, musíme se uzemnit pivem, abysme se alespoň trochu vyspali.