• NP Muddus
• velký vodopád a ještě větší vodopád
• parkovišťátko u jezera a noční focení

Ráno nás opět budí slunce asi v osm, tak pobalíme a prcháme směrem NP Muddus. Není to daleko. Jedeme kolem elektrárny, pak 11 km šotoliny k parku. Asi v půlce si dáváme kafe. Kolem létá neuvěřitelné množství totálně neposedných vážek. Dojedeme na parkoviště u vstupu do parku a jdeme 7 km k vodopádu Muddusfallet. Cesta je docela náročná, z kopce, do kopce, tak jsme rádi když vidíme vodopád. Směrník k němu má nápis Askafallet, tak filosofujeme, jestli je to ta správná největší atrakce parku. Nic mrňavého to není, skoro by nás to uspokojilo. U vodopádu potkáváme skupinku snad Francouzů, tak se ptáme, jestli je to ten pravý, evidentně vědí taky houby a jdou zpátky k východu z parku. Nám to ale nedá a jdeme ještě asi kilometr dál, že se kouknem, když už jsme tu. Po kilometru narážíme na Muddusfallet, mnohokrát větší a teprve ten pravý. Nacvakáme 246;-) snímků, naležato, nastojato, s objevitelem, bez objevitele atd. Pak teprve spokojeni se vydáme trochu jinou cestou zpět k východu. Horní cesta je skoro po rovině, pohodová, tak nám to ani tak dlouho netrvá. Na vchodu do parku parkuje obrovský náklaďák plný Němců, kteří evidentně mají srandu z našich otevřených pus, když zjistíme, že mají roztažené stany nahoře na náklaďáku. Fuj.
Pak přejezd směrem na Vietas, před ním zastavujeme na malém rybářském parkovišti u jezera, kde nakonec přespíme. Z malého parkoviště pro rybáře se nakonec vylíhne celý rybářský komplex Jaurekaska s několika ohništi, chatkou a záchody. Obíháme ještě jezero a pořizujeme pár nočních fotek (ještě že tady jde fotit i o půlnoci!). Jdeme ještě kus po pobřeží, jsou tu cestičky, a zjišťujeme, že jsme vlastně na poloostrově. Nakonec přijede ještě bydlík, který nám bude přes noc dělat společnost.