• zase šplháme do kopců - cesta k Haindlkarhütte
• koukáme, kde vezmeme benzín
• opětovný oběh Leopoldsteinersee
• mapka oblasti našeho zájmu

Po celkem dobrém vyspání, což bylo v ohrožení díky podvečernímu binci s bandou náctiletých rafťaček, se vybatolíme kolem deváté. Máme málo benzinu, jedeme asi jen 2km k parkovišti, kde začíná cesta karovým údolím k Haindlkarhütte. Po ránu visí nad údolím mlha, prosvítá skrz ní modrá obloha a celá scenérie dostává krásný tmavě modrý nádech.
Scenérie se každou chvíli mění, nestačíme fotit to krásné divadlo. Výš a výš jsou pohledy krásnější. Údolí se otevírá do obrovského kotle, nad kterým se vypínají strmé stěny vrcholů. Můžeme se ufotit. Vylezeme k chatě, to nám nestačí, tak pokračujeme výš až do sedla. Tam už si jen dáváme svačinku, protože dál už cesta pokračuje prudkým spádem zase dolů do údolí, což se nám pochopitelně nechce.
Cestou dolů už je slunce v plném svitu, tak už pohledy nejsou tak zajímavé jako ráno. V celku je to pohodlná cesta, asi 600m převýšení. Po sestupu popojíždíme k vodopádům na kafe. Koukáme po benzínu, dojedeme nakonec až do Eisenerz s ukousaným kopcem, vezmeme benzín a vracíme se znovu k Leopoldsteinersee, které zčásti obíháme.