• dobré vyspání, když déšť bubnuje do střechy
• prší a prší
• dobrodružná šotolinka z Brua do Barkald
• největší kaňon v severní Evropě Jutulhogget
• úžas v údolí Romsdalen
• spíme podomácku
• mapka oblasti našeho zájmu

V lese s bílými mechy se nám spalo krásně, zejména také proto, že v noci začalo pršet a déšť krásně bubnoval do střechy. Balíme a mizíme směr norské pobřeží. Déšť nás provází celý den, tak to dnes o procházkách moc nebude. Spíš to bude takové, jak jsme si zvykli říkat, safari. V cestě na západ nám stojí pohoří, rozhodujeme se, jestli ho celé objíždět, nebo risknout zkratku přes masiv z Brua do Barkald. Dobrodružná cesta úzkou šotolinou vítězí před pohodlným ale dlouhým asfaltem a expediční vozidlo se škrábe do hor. Cestička se zužuje, je mokrá, na některých úsecích jedu na jedničku abych vyjel ostré vracečky. Vzhledem k úzké šotolině a srázům mně trochu mrazí, potkat protijedoucí auto by bylo hodně zajímavé. Když dojedeme na vrchol, z cedule se dozvídáme, že další cesta je placená. To nás trochu naštve, nebyla zase tak udržovaná, aby bylo za co platit. Za chvíli se ale cesta rozšiřuje a je udržovanější, nakonec dojíždíme k velkému parkovišti. Jdu prozkoumat, kam vedou cestičky z parkoviště a narážím na rezervaci Jutulhogget s největším kaňonem v severní Evropě. Na chvíli přestává pršet, jsme tu sami, tak kaňon obíháme a užíváme si focení. Kaňon je 2.4 km dlouhý, nejvyšší stěny jsou 240 m vysoké a šíře kolísá od 150 do 500 m. Byl vytvořen v okamžiku katastrofického protržení ledovcové přehrady jezera v údolí Tylldalen. Cesta dolů už je širší, bez dramatických zatáček. Dole platíme v pokladničce mýto (30 NOK). Kaňon za to stál.

Následuje dlouhá cesta směrem k fjordům mezi Rondane a Dovrefjell, skoro pořád prší. Vjedeme do údolí Romsdalen a v úžasu otvíráme pusy. Zastavujeme u vodopádu Slettafoss. Kousek dál je viadukt Kylling bru. Na viaduktu stojí vláček, nejsme bohužel v dobré pozici, abychom ho stihli vyfotit.

Končíme dnes v campu Marstein, sevřeném z obou stran skalními stěnami, v koutku na měkké travičce. Pan majitel se stará, aby se nám dobře spalo, nabádá nás abychom si dali k autu stůl a přinese nám nějaké propagační materiály. Ráno kontroluje, jestli se nám dobře spalo. Nakonec zjišťujeme, že to byl asi nejpříjemnější camp, který jsme potkali.